Ahoj přátelé a kamarádi,  Díky Ivanovi Kohákovi se mi dostalo té příležitosti, zúčastnit se "Přivezení jara do Děčína".  Na pořadatelích jsem si však vymohl,  že mohu po Liberci prohlašovat, že do svého rodného města, jsem ho přivezl právě "Já". Po dnešním probuzení, přesněji, po pohledu z okna, se však bojím vycházet ven a mám obavy z linčování před libereckou radnicí. Nevím, jest-li jsme nesáhli po špatném pytli. 

Krátce po jedenácté hodině vplulo asi dvanáct "plavidel"  do plavební komory Střekov. Po prokomorování si jel každý svým tempem.  Čekalo nás šestadvacet kilometrů. Samozřejmě, vorovky jsme také dělali. Zejména, kolem našeho  "katamaranu", neboť jedním ze zadáků byl harmonikář Arno, zvaný Čank. Druhým kotrčníkem byl Ivan a na háčku "pracovali: Pepa a moje maličkost.Ostatní posádky tak vytvořily slušný pěvecký sbor. Asi v polovině trati, ve Velkým Březně,  hned u řeky, jsme poobědvali v hospůdce Tivoli. Sluníčko svítilo, seděli jsme venku. Když bylo asi pětatřicet krků obslouženo, pokračovali jsme. Náš příjezd do Děčína byl naplánován na šestnáctou hodinu. Proto intenzita noření pádla do labské vody byla tak na půl plynu. Chybělo nám však třista metrů, abychom dojeli do cíle suchý. Ale ani prudký déšť a silný  vítr nám nemohly zkazit příjemné pocity z dnešního dne. Hezký den, Kolumbus.