Adventu je již na krátku, však kolovrátek nikde nevrčí, to by čas kráčel pozpátku,

teď vrčí auta v ulicích, a málo kdy je slyšet smích, 

teď každý honem pospíchá, v ruce tašku, mobil u ucha, 

nikdo se s nikým nezdraví, i známí se už nestaví,

jen tak na kus řeči. Všichni jsou jako v křeči,

blíží se přeci vánoce. Tak stále rok po roce,

se všichni  ženem kupředu. Už neslyšíme koledu,

ženem se věci hromadit, a nenajdem si mír a klid, abychom mohli pohladit,

nám milé známé i naše nejbližší, po hlavě, tváři, po duši.  

Už všude visí adventní věnce,

 teď by to chtělo mít klidné chvíle,  v duši klid a smích na rtech, 

máma však shání ingredience,

 do všech dobrot vánočních, má tělo unavené

 a v mysli spěch, 

jak snaha mít vše dokonalé jak u audience,

 ji vlastní píle k té dokonalosti žene.

Táta si pořád ještě láme hlavu, 

komu co koupí pod stromeček. 

Tak se nám trápí rok co rok,

 vánoce pro něj nejsou pro zábavu,

 Neměl to lepší pradědeček? 

Tak v duchu žehrá na pokrok.

Děti se jen těší, své malé dárky dávno mají připravené,

 i když už nevěří na Ježíška, tak na vánoce věří,

ty krásné svátky lásky, krásné ale uspěchané.

 Těší se na dárky a na plná bříška z dobrot při večeři.

Jen babi s dědou, kde je mají,

 si advent v klidu užívají,

 Však také kdysi chvátali,

 když Štědrý večer chystali,

Teď už se jenom dívají,

 jak dnešní mladí chvátají. 

Češtinu moc nemám k mání, přesto sedám k veršování, abych napsal blahopřání, i když bude k pousmání,

 mým přátelům někde v dáli, kamarádům co se mnou stáli, na palubách kde se smáli, na dívky co mávali jim, tak jim také zamávali. 

Posílám ho, srdce v dlani, přijměte to veršování, přijměte mé vroucí přání, k štěstí, zdraví, milování, k pohodě a rozjímání, bez velkého kvaltování. 

To vám přeje Honza Malý, co ho znáte, či jste znali. 

0 nových zpráv