Vážení kolegové a přátelé plavby,

po nějakém čase a vzhledem k blížícímu se konci roku bych rád využil opět těchto stránek, abych všem, co o to stojí, popřál hlavně hodně zdraví a pohodu do dalších dnů roku 2010. Nedá mi to, abych se neohlédl zpět a nevzpomněl těch, kteří odešli, ale přesto zůstali v našich vzpomínkách, ať to byli ti, kteří nás tahali za uši na internátě už v roce 1962 a další, kteří nás zasvětili do tajů šífáckého řemesla, nebo ti, s kterými jsme pak společně brázdili naši řeku. Patří jim úcta a dík. Každý z nás má určitě v srdci toho svého a tak není třeba jmenovat.

Moje generace odchází do důchodu a je pryč doba, kdy stát plavbu podporoval ve všech směrech. Přesto mne těší vidět, jak se šífáci neztratili, že pořád žije duch udržet tohle řemeslo, fortel a soudržnost téhle komunity. Většina z vás může potvrdit, že na Rýně je plno našich lidí, kteří jako kapitáni i členové posádek u cizích společností mají respekt. To že žije plavba ještě na Labi a Vltavě, to že ještě společnost ČSPL bojuje neustále o přežití a udržuje i charisma let minulých, svědčí o tom, že ti co přebírají kormidlo po nás, nejsou mimo. Kdo je však určitě mimo, to jsou ti, kteří v minulých letech popřeli základní nauky o plavbě jako nejekologičtější přepravě a přispěli k zabrzdění programů, směřujících k jejímu zlepšení. Ať to byla likvidace plánů na zlepšení plavebních podmínek na Labi nebo odmítnutí pomoci ze strany státu při nepříznivých podmínkách provozu nebo rozvoje některých programů. Zde se nejvíce vyznamenali ekoteroristé ze strany zelených. Jen totální zabedněnci nechápou, že jediné spojení s mořem je naší řekou a ti kteří již v minulém století dokázali prosadit zájmy společenské a státní nad osobní rivalitou by měli být všem vzorem. Koncovým přístavem byl pro Československo vždy Hamburg a ti, kteří zde tenkrát ve třicátých letech začínali, neměli na růžích ustláno, ale tuhle firmu postavili na nohy. Nedokázal ji zlikvidovat ani Hitler, ani znárodnění, ani plánované hospodářství, ale hoši v dlouhých kabátech a červených sakách na základě zpackané privatizace. A tak i tady v Hamburgu se nezadržitelně blíží konec  něčeho, co bylo dlouhé roky budováno. Poslední věc, související s provozem plavby, dílenská loď je prodána, vyvazovací polohy chátrají, bazény v Saale a Molde se nadají již prakticky používat. Výhody, které vyplývají s Versailské smlouvy, týkající se této lokality, státním úředníkům nic neříkají a na věcné argumenty je pohlíženo s despektem.

Není to nostalgie, jen trochu smutku za těch 47 let na plavbě a za ty, o kterých jsem se zmínil na začátku. A tak nezbývá než doufat, že snad nezůstanou jen vzpomínky.

Příjemné prožití svátku doma i na vodě přeje F. Hošna.