Pro budoucí generace zapsal, Pavel Křesťan
Prolog:
Vzpomínám chlapci vzpomínám,
co hospod prošel jsem, nevím sám.
V přístavu, kdysi za svobodna,
mi každá knajpa byla vhodná.
A všude se mi dobře dařilo,
hlavně, že se tam chutně vařilo.
dělali výborná jídla na rožni.
Dobře bývalo též u Cinků,
tam dali jsme si plzeň a dobrou topinku.
V Roudnici bývala útulná kavárna Hasa,
na tu nám však nestačila kasa.
Té jsme se raději vyhnuli
a snědli u nádraží tlačenku a cibuli.
Když navštívil jsem Lovosice,
tam bylo možností více,
blízko u Labe v Liďáku,
tam vonělo to vždy na dálku.
Servírka byla trochu při těle,
z každého hosta měla přítele.
Byla sice trochu hubatá,
ale nosila grilovaná kuřata.
Rádi jsme jezdili do Ústí nad Labem,
už proto, že se tu pořádně nadlabem.
Řízek byl jak lopata ve Zdaru,
vždy nám pozvedl náladu.
K restauraci U přístavu to bylo jen kousek,
tam však měli jen polévku a pár housek.
V Neštěmicích ve Žluté,
dali jsme si občerstvení tekuté.
Ve Vilsnici, kde občas čluny zakotví
chodívali jsme zas do Kotvy,
k šenkýři, co vždy zdravil „nazdárek“,
říkali jsme mu kašpárek.
On zas nám posraný šífáci,
co nemají nic na práci
a neradi u něho utrácí.
Přijeli jsme do Děčína,
kde cesta lodí končí, někdy i začíná,
zašli jsme do hospody za mostem,
kde mnozí přišli k pochybným známostem.
Vždy se nám tu dobře dařilo,
neb se tu prima vařilo.
Na náměstí hotel Koruna je známý,
kde scházeli se staří kapitáni.
Hned vedle v Poště-Úplavu svůj důchod utrácí
i ostatní šífáci.
Prošli jsme u Labe ty české hospody,
a stavěli jsme se i v některé putyce,
až jsme se dostali na státní hranice.
Než nás však ve Hřensku stačili odbavit,
šli jsme se v Jitřence naposled pobavit.
Km 12
Nebylo veliké loučení z rodnou zemí,
to dávno už ve zvyku šífáků není.
Proto už druhý den v družné zábavě
sešli se lodníci v Salzschenke v Žandavě.
Tohle setkání nebývá veliký,
každý má v kapse z minula pfeniky.
Km 17
Na pevnost Königstein díváme se jen zdáli,
za války věznili tu spojenecké generály.
Dnes už pod těmi skalními schody,
pořádají Němci vepřové hody.
Km 34
Opět dnes sledujeme tu naši řeku,
teče tu v pomalém toku, někdy i docela líně,
to už ale jedeme pod mostem v Pirně.
Zde jsme ale nic nejedli,
po odpočinku jsme kotvy nadzvedli.
Km 57
Z Mělníka tak asi po dvou dnech,
zakotvili jsme v Drážďanech.
Tady jaksi už ze zvyku,
zašli jsme si do Atlantiku.
Za války tu cizinci, aby snadněji přežili,
se vším možným šmelili.
Hodiny jsme tu hladoví seděli,
než nám prodali guláš z koniny.
Brzy po válce postavili tu hotel Praha,
tam často jedli jsme jídla i poněkud drahá.
Někdy, když už se šeřilo,
zašli jsme k Tomsovi na pivo.
Zůstane navždy patrně k naší škodě,
že i když jsme se mohli včas vzdálit z naší lodě,
vedla po hospodách naše cesta
a my jsme nepoznali všechny krásy tohoto města.
Km 82
V Míšni, ve městě porcelánu,
tam bývali jsme většinou po ránu.
Zajímavého bylo tu pro nás málo,
taky se tu téměř nestávalo.
Někdy cestou proti proudu zůstali jsme tu stát,
bývala už noc a tak jsme šli spát.
Km 107
V Riese, když se to hodilo,
tam do města daleko nebylo.
V hotelu Krone býval jídelníček bohatý,
oplýval zejména kuřaty.
Po dobrém jídle, když jednomu je tak víno,
pili jsme většinou znamenité míšeňské víno
Km 118
Však nedaleko v Kreinitz,
tam nestálo to vůbec za nic.
Dá se říci, často se tu stálo,
na břeh jsme nešli, město brzo večer spalo.
Km 155
Ve městě Torgau, kde sešli se Ivani s Amíky,
jó, tam to bývalo veliký!
Na památku toho setkání stojí tu pomník
a vedle něj hotel Gornik.
Za oknem hotelu heslo praví:
„Dejte si Eintopf, budete zdraví.“
My jsme si to jídlo sice nedali,
ale zato jsme se hodně nasmáli.
To když servírce jménem Róza,
vypadla z blůzičky pěkná koza.
KM 217
V Klein Wittenbergu U báby bejvalo živo.
Dali jsme si bockwurst a nějaké to pivo.
Frau Steigermann hospody té paní,
měla pro nás pochopení
a podniku dělala zastoupení.
KM 258
V Rosslau, tam často jsme nestáli,
leda když dělali nám nějaké opravy.
Pak zašli jsme do Unter den Linde,
tam dávaly nám holky kvinde.
To ne, že by nám to vadilo,
hlavně, že se tam dobře vařilo.
Km 276
V Akenu hospoda U přístavu
tam nechodilo se na stravu.
Bývalo tam často živo,
i když měli mizerný pivo.
A šenkýřka schöne Emi
bývala vzorem pěkné ženy.
KM 312
V Schönebecku, kdo nekoukal na marku,
stavěl se v kavárně Stadtparku.
Muzika tu vždy pěkně hrála,
děvčata se ještě na nás smála.
Druhý den v přístavu Frohse,
zašli jsme na řízek k Roze.
Každému z nás podala ruku,
řízky smažila na spáleném tuku.
KM 328
V Magdeburku tam bývalo nám hezky,
v Stadt Prag hrávali správně česky.
Na kulturáku jsme dostali k jídlu knedlíky,
porce byly pořádně veliký.
A aby bylo veselo trošku,
Venca Šutr zahrál na harmošku.
KM 455
Ve Wittenberge od Zeleného stromu,
se nám nechtělo domů.
Snad všude bývalo veselo, byli jsme mladí
a často se nám na bord nechtělo ani.
KM 618
Co se dá dělat?
Na plavbě se nedá jen jíst a tancovat,
Musí se totiž také tvrdě pracovat.
Už jsme ujeli více jak 600 kilometrů
a skončili jsme na hamburském Veddlu.
Až uvážeme loď v Saale,
zajdeme si k Zrzavé bábě.
Nejsme však, jak se zdá na konci světa,
pivo nám přináší servírka Květa.
Prošli jsme ty známé hospody,
co stojí někdy tak blízko u vody.
Nikde jsme moc dlouho nestáli,
přesto jsme moc zestárli.
A že jsme tak trochu šediví,
za to ať se nikdo nestydí.
Vždyť za týden zas v krásné zemi,
šedý vlas má žena vyčeše mi.