Řetězové parníky
		Mezi plavidly, které postoupilo Německo podle článku 339 mírové smlouvy Československé republice
		bylo i 7 řetězových parníků. Byla to plavidla speciální konstrukce, která ke svému pohybu využívala
		silného řetězu, volně uloženého na dně řeky. Na palubu parníku byl řetěz vyzdvihován, k tomu účelu
		přizpůsobeným řetězovým výložníkem otáčivě uloženým na svislém čepu. Druhý konec výložníku byl
		opatřen pojížděcími kolečky a po palubě se pohyboval v kruhové dráze. Z řetězového výložníku*
		pokračoval řetěz v řetězové kladkové dráze, po vyklenuté palubě lodi, kde cca ve  středu lodi se
		ovíjel kolem  kotoučů dvou převíjecích bubnů.  Bubny byly poháněny parním strojem. Řetěz
		pokračoval  dále po palubě k zádi opět po kladkové dráze a přes záďový řetězový výložník, který byl
		asi o 2 m kratší než přední, se nořil zpět na dno řeky. Otočnými řetězovými výložníky bylo docíleno
		zkrácení pevné řetězové dráhy a v důsledku toho lepší řiditelnosti a ovladatelnosti lodi.
		Konstrukční řešení plavidla je zřejmé z generálního plánu řetězového parníku - dále jen "ŘP"  - ČPSL
		VII. Prvních pět ŘP mělo dva kotle a dva komíny vedle sebe, zbývající dva ŘP měly jeden kotel a jeden
		komín. Komíny byly situovány mimo podélnou osu lodi aby nepřekážely v řetězové dráze. Parní stroje
		byly umístěny vedle převodové skříně. Ta měla za úkol měnit otáčky parního stroje tak, aby obvodová
		rychlost převíjecích řetězových bubnů** odpovídala rychlosti protiproudní plavby ŘP, (cca 4 km / hod).
		Všechny řetězové parníky měly na obou koncích kormidlo, každé s vlastním ručním ovládáním. Na
		rozdíl od klasických lodí, kormidelní kola ŘP byly uloženy horizontálně. Kormidelní stanoviště bylo
		umístěné v polovině délky lodi. Obsluhu kormidelního kola chránila jen jednoduchá, otevřená stříška.
		Na přídi ŘP byla umístěna jedna čtyřramenná kotva, sloužící k zakotvení lodi pouze při odpojení ŘP
		od řetězu, nebo při jeho přetržení. Dna lodí a paluby byly dřevěné, pouze na okrajích paluby byly
		ocelové plechy kvůli pojíždění konce řetězového výložníku. Boky ŘP byly ocelové.
		Zahájení provozu řetězové plavby na českém úseku Labe, ze Schmilky do Ústí nad Labem se datuje
		od 5. 5. 1872. Tehdy pražská společnost pro plavbu parní a plachetní,PSPP,vlastnila dva ŘP označené
		Nr. 1 a Nr. 2. V roce 1879 přibyl další ŘP Nr. 3. Po převzetí ŘP ČPSL, a.s. v roce 1922 byly tyto lodě
		přeznačeny na Č.P.S.L. I až Č.P.S.L. VII.  Poslední  ŘP byl ČPSL provozován až do roku 1947. Tehdy
		došlo k poškození dna a parník se potopil.Sešrotován byl na ústecké loděnici v roce 1950.
		označení ŘP      postaven       rok            L:            B:            H:      výkon k / kw      vyřazen z provozu
		Č.P.S.L.  I         Rosslau       1871       45,0 m       7,1 m      2,1 m          120 / 88                   15. 4. 1932
		Č.P.S.L.  II        Drážďany    1879       42,0           7,0          2,2              120 / 88                    25.10.1939
		Č.P.S.L.  III        Praha          1879        45,0           7,3         2,4             140 / 103                   24.12.1926
		Č.P.S.L.  IV       Praha          1882       48,0           7,3          2,3             120 / 88                     24.12.1923
		Č.P.S.L.  V        Drážďany   1884        46,0           7,5         2,2             150 / 110                    16. 3.1929
		Č.P.S.L.  VI       Drážďany   1886        44,0           7,0          2,2            140 / 103                    15.11.1939
		Č.P.S.L.  VII      Drážďany   1888        45,2          7,3          2,2             140 / 103                    15. 4. 1932
		Poznámka: ponor prvních pěti ŘP byl 0,53 m,  ŘP VI - 0,49 m,  ŘP VII - 0,60 m. Dále je nutné dodat, že
		ŘP Č.P.S.L.  I, který byl vyřazen  v roce 1932, není totožný s ŘP, který byl provozován až do roku 1947
		také pod označením Č.P.S.L. I - (původně NNVE I)
		Řetěz:
		Články řetězu byly vyrobeny převážně v Anglii, z vysoce ušlechtilé, kvalitní oceli. Byly bez příčky.
		Řetěz byl v úsecích po 50 metrech opatřen otevřenými články, tzv. třmeny. Původní řetězy měly články
		o jmenovité tloušťce 7/8", délku článku 120 mm a šířku 65 mm.S ohledem na jejich časté přetrhávání
		byly postupně na některých úsecích vyměněny za řetězy o tloušťce 1". (jeden palec  = 25,4 mm). Články
		o této síle byly dlouhé 145 mm a široké 90 mm.
		Kladení řetězu na labské dno bylo prováděno etapovitě. V roce 1871 byl položen řetěz ze Schmilky do
		Ústí nad Labem a následně až do Štětí.V úseku Štětí - Mělník byl řetěz položen v létech 1885 až 1886.
		Plavba na tomto úseku se datuje ale až od roku 1887. Po druhé světové válce převzala ČPSL, a.s. do
		stavu ŘP a i tento řetěz o celkové délce 62 km.
		V roce 1932 došlo k odstranění řetězu mezi Střekovem a Lovosicemi. V roce 1936 byl odstraněn mezi
		Valtířovem a Křešicemi. V roce 1939 byla ze dna řečiště na československém území Labe vyzdvižena
		jeho poslední část. K sešrotování řetězu došlo v Mostě.
		Posádky:
		Byly zpravidla sedmičlenné. Kapitán,kormidelník, strojník, 2 lodníci a 2 topiči. Až na výjimky byly na
		řetězových parnících pouze německé posádky.
		Práce na ŘP byla ve srovnání s ostatními plavidly podstatně náročnější a namáhavější. Při míjení ŘP
		bylo nutné rozpojit řetěz. Tento manévr byl namáhavý a časově náročný. Vyžádal si v závislosti na
		počasí jednu až čtyři hodiny. Došlo -li za plavby k přetržení řetězu musela posádka oba konce najít
		a zase spojit k tomuto účelu připravenými třmeny. Přesto ŘP dosahovaly ve své době větší rychlosti
		proti proudu, měly větší sílu a díky velmi malým ponorům prodlouženou provozní dobu při poklesu
		vodních stavů. Nevýhodou byla vysoká pořizovací cena řetězu, náklady na jeho položení a údržbu. Při
		povodních se řetězy zanášely pískem a bahnem. Vlastní provoz byl oproti ostatním remorkérům byl
		velmi hlučný.
		*viz obr.1     **viz obr. 2
		Podle katalogu historických plavidel ČPSL, a.s., část XI., upravil a přepsal Pavel Křesťan